V tomto článku se chci ohlédnout zpět a zrekapitulovat předchozí rok. Byl to opravdu přelomový rok ve všech ohledech: Rodina, práce, byznys i bydlení. Na konci článku bych rád nastínil plány, které mám na rok 2021.
Největší události ,nejen předchozího roku, ale doslova životní událostí, bylo narození mého prvorozeného syna. Nedovedl jsem si sebe představit jako tátu a musím říct, že jsem z toho měl dost obavu, ale nakonec to opravdu je nejvýznamnější událost v mém životě a tuto novou roli si docela užívám.
Bude to znít jako kýč, ale opravdu jsem přehodnotil všechny svoje dosavadní priority a nyní pociťuji, jaké to je mít za někoho skutečnou zodpovědnost a jaké je, když se člověk nestará jen o svůj život a své potřeby.
Už nepřemýšlím jen nad tím, jak vylepšit svoje podnikání nebo jak být dobrým partnerem, ale jak se stát dobrým tátou a vybudovat něco, co mu jednou budu moci předat.
Asi není potřeba zmiňovat, že i můj rok byl hluboce ovlivněn (stejně jako u všech ostatních) covidovou pandemií a následným lockdownem.
Nejprve je však potřeba zmínit, že na jaře jsme si také splnili sen a nechali si postavit kontejnerový domek na našem novém pozemku (mimo Prahu). Pozemek jsme koupili předchozí rok a podařilo se mi celkem rychle vyřídit všechna povolení, takže na jaře jsme už mohli stavět.
Samozřejmě (nejen kvůli covidu) se některé dodělávky zdržely a něco ještě řešíme do dnešních dnů (nikdy nepodceňujete výběr firmy, stavebního dozoru a dobrého právníka).
Při prvním lockdownu jsme měli nasmlouvané zakázky v dílně FutLab (hlavně epoxidové stoly), takže my jsme prošli první krizí tak, že jsme se prakticky nezastavili.
Krize se však velmi záhy projevila personálně. Nejprve zrušila spolupráci jedna holčina, která nastoupila těsně před lockdownem a poté v létě mi odešel mistr dílny, který prakticky dělal většinu práce a přinesl do dílny opravdu nemalé know how. Nabral jsem jednoho dalšího člověka na výrobu stolů, ale bohužel ta spolupráce nějak nefungovala a záhy odešel.
Na zahradě jsem s pomocí kamaráda postavil skleník, vytvořil vyvýšené záhony a vyrobil pergolu na víno a jako přístřešek před sluncem.
Covid na nás dolehl a já si uvědomil, že není dobrý nápad platit dál nájem za tak velkou dílnu. Rozhodl jsem se, že zavřu dolní dřevo dílnu, kovo dílnu a zruším svou kancelář.
Následující dva týdny jsem se věnoval většinu času stěhování věcí do horní dílny (díky některým členům za pomoc). Tehdy jsem si mohl plně uvědomit, že za ten rok a půl jsme nashromáždili neskutečné množství věcí, materiálů a různých prototypů.
Stěhování mě totálně vysálo a měl jsem chuť se na celou dílnu vykašlat.
Když byl další lockdown, tak jsem zůstal v dílně sám a dělal jsem všechny zakázky, zase jsem se nezastavil (díky za pomoc kamarádům). Měli jsme nyní hodně zakázek i na sochy, odlitky, busty, apod. Takže jsme chodil brzo ráno do dílny a chodil domů večer totálně vyčerpaný a s tím, že takhle to dál nepůjde. Navíc nám chodili další a další poptávky.
Naštěstí se úplnou náhodou ozval jeden nový kolega a perfektně zapadl do naší dílny.
Na podzim jsem se konečně mohl plně věnovat nové zahradě (neboť v létě se sázet moc nedá). Zasadil jsem 22 ovocných stromů a vysázel 100 habrů podél plotu. Taky jsem založil svůj nový projekt, který se bude věnovat zahradničení, permakultuře a potravinové soběstačnosti – MyMiniFarm.cz.
V zimě jsme s kolegou vymysleli, že by bylo dobré mít zase dřevo dílnu a že jí vlastně můžeme udělat v horní dílně (která nám zbyla). To mě však dostalo do těžkého dilematu, neboť jsme musel mistr členům oznámit, že na místě coworkingu bude špinavá dílna a že oni se budou muset přesunout jinam.
Abych to zkrátil, tak jsme se nedomluvili a záhy jsme zjistil, že komunitní a zakázková dílna nejdou dohromady na jednom místě. Bylo to pro mne velmi těžké rozhodnutí (konzultované se ženou), ale nakonec bylo nejlepší dílnu pro členy uzavřít úplně a nechat jen zakázkovou dílnu.
V lednu nového roku jsme se již věnovali rekonstrukci (stavba příčky) a nyní máme konečně zase hotovou a funkční dílnu.
Mrzí mě, že členové odešli, ale měl jsem na výběr jen dvě možnosti: Nechat komunitní dílnu a postupem času zkrachovat (nebo jim jí předat za pro mě velmi nevýhodných podmínek) a nebo se zaměřit na výdělečnou část dílny a dělat věci více profesionálně. Druhá možnost zvítězila.
Dílna je pro mě vlastně takovým mým prvním neživým dítětem. Zodpovědnost a budování něčeho od nuly. Spousta různých odboček, těžkých rozhodnutí, personálních změn a nakonec místo, které jsem si vypiplal (s pomocí ostatních) a know how, které jsem nashromáždil za těch 2,5 let.
Když nad tím tak přemýšlím, tak je vlastně až neuvěřitelné, že jsme se za 2,5 roku dostali od toho, že jsme neměli doslova nic (jen prázdnou místnost a pár tiskáren), k tomu, že odléváme sochy, busty či reliéfy do sádry, bronzu nebo betonu, nebo masivní stoly s epoxidovou pryskyřicí.
Před 2,5 rokem jsem nevěděl nic o odlévání bronzu, o silikonech a něco málo jsem věděl o 3D tisku. Jediné čemu jsem rozuměl bylo SEO a žádnou dílnu jsem také nikdy nevedl. Jsem opravdu rád, že z ničeho jsme se dostali k jedné z nejvíce viditelných umělecko řemeslných dílen v Praze (nebo dokonce v ČR a na Slovensku – ano máme i spoustu poptávek ze Slovenska).
Také mám nyní porovnání, jaké to je, dělat online byznys (home office, bez nákladů, vše na dálku, online) a jaké je dělat reálný fyzický produkt (s dílnou, s mnoha náklady, s lidmi, stroji a muset být fyzicky na jednom místě).
A kdyby se mě někdo zeptal, zda bych mu doporučil rozjet např. dílnu, truhlárnu, výrobu nebo dokonce fablab 🙂 Tak bych mu to asi nedoporučil, peníze se dají mnohem snáze vydělat v onlinu, ale mě osobně to za to stálo a baví mě dělat něco s přidanou hodnotou.
Vyrábět sochy či busty, které vám vydrží věky. Baví mě po sobě něco zanechat a ještě do toho otisknout svůj řemeslný talent. Baví mě kombinace technologií a tradičních řemesel. Rozhodně bych neměnil, i když jsem nejméně stokrát přemýšlel, že se na to vykašlu a že to nemám zapotřebí.
Stojí to za to a úplně chápu někoho, kdo X let budoval vlastní byznys a je to pro něj jako vlastní dítě. To reálné dítě je samozřejmě důležitější, ale nakonec děláme to i pro svoje děti a proto, aby když už se nebudou mít lépe, tak aby se měli alespoň stejně dobře, jako my.
Abych to shrnul, tak krize nás zasáhla v určitých ohledech a dokonce dost zásadně ovlivnila mnohé naše rozhodnutí, ale naštěstí nás nezabrzdila, spíše naopak a my jdeme do nového roku s tím, že chceme dělat ještě lepší práci, zvládnout více zakázek a stabilizovat celou naší produkci. A do nového roku jdu také s tím, že si dál chci plnit všechny sny, které jsem si před pár lety načrtnul.
Plány na rok 2021
Osobní život
- Více se věnovat rodině
- Trávit volný čas v domečku a na zahradě
- Podniknout naší první dovolenou ve 3
- Vypravit se do zahraničí na cestu sám
- Znovu cvičit, omezit maso a alkohol (na jaře jsem půl roku abstinoval)
- Trávit alespoň 1/3 času vzděláváním
Podnikání
- Více se věnovat managerské a marketingové činnosti
- Lépe si organizovat práci a udělat si lepší systém v administrativě
- Předat činnost FutLabu kolegům
Dílna FutLab
- Vybudovat velkou slévárnu a dodávat výrobky do zahraničí
- Rozšířit portfolio produktů (už nebudeme nabízet jen umělecké sochy)
- Celý proces výroby zefektivnit a urychlit
- Vyrobit si pece a vybavení pro větší odlitky
- Nabrat nové lidi, kteří už něco umí a baví je tento obor
- Předat vedení kolegům
- Dosázet jedlý les
- Vysázet ořechy, lísky
- Živý plot na druhé straně plotu
- Březový a javorový háj
- Vybudovat ohniště
- Postavit dílnu a kůlnu
- Vysázet topoly na dřevo
- Přidat vyvýšené záhony
- Pokrytí většiny plochy zahrady štěpkou, cestičkami a záhony
- Udělat si zásobu slámy, štěpky, kompostu a dalších materiálů
Nové projekty
- Pokračovat v rozvoji blogu MyMiniFarm
- Točit youtube videa o naší výrobě
- Příprava na akademii soběstačnosti
- Projekt zlepšení okolní krajiny (les, tůňky, zádrž vody, ekologické zemědělství)
- Projekt malé dřevostavby (dílny, kanceláře, minichatky)
Toto moje zamyšlení bylo více filozofického rázu. Doufám, že příště budu už moc být více konkrétní a odhalit i nějaká čísla, jak se vyvíjí náš byznys.
